|
|
Už doslova roky se snažím zachytit Hambatý při zívnutí, jelikož je to nadmíru komický pohled. Ovšem většina fotoaparátů reaguje na stisk spouště tak pomalu, že zachytí až zavírající se hubu. Nebo fotograf sedí půl hodiny ve zkroucené poloze u morčete, které zívne až když to fotograf vzdá a fotoaparát vypne. Dneska ale Hambatý prohrál. Protože nikde fotografa neviděl, polevil v pozornosti a zívnul. To ovšem nevěděl, že ho vidí kamera z opět fungující TV Hambatý (dozoruju morčata i v práci, má to výhodu, že kdyby třeba hořelo, taky se to dozvím :)). Fotka je samozřejmě hrozná, protože kamera má malé rozlišené, ale nemusí hned pršet, i krápnutí potěší.
Pastevec si ráno vzal Kindle plnou detektivek, skládací ohrádku, deku a vyhnal svá stáda na pastvu. Nejbližší pastvina je hned pod okny bytovky (naštěstí psi sem nechodí), takže sousedi měli atrakci a hádali z oken, co je v ohrádce. Moje zvířata už zas mají plíseň, nějak jsem to asi minule zakřikla. Snad by trocha sluníčka a čerstvého vzduchu mohla pomoci.
Tak už zas začala růst, nejmilejší potrava všech morčat.:) Dostali svou první letošní porci.
Především Hambatý neustále trpěl plísní - každou chvíli mu někde vyrazila na kůži, jak kdyby byl nahnilé jablko. Pravidelně jsem to konzultovala s nejrůznějšími veterináři - radili morčata nekoupat, aby se nanarušil ochranný film na kůži, a nebo koupat, ale v Nizoral šamponu. Nic nezabíralo. Hlavně morče zavřené v kleci, byť veliké a často čištěné, se prostě ušpiní a je nutno ho koupat, už kvůli smytí rozšlapaných bobků na packách. Na to jim stačí mít jeden bobek na morče v kleci, aby se od něj upatlali. Před dvěma měsíci jsem narazila na “koupací návod”, který se zdá být ideální. Co jsem podle něj koupala, ani Fionka ani Hambatý neměli plíseň. Cituji ho ze stránek kralici/morcata.cz, autorem je Kateřina Šafaříková, z CHS Anamsunamon:
“Spolehlivě myji skiníky pod tekoucí vodou. Skiníka držím v jedné ruce, přidržím ouška u hlavy, aby tam nenatekla voda a opláchnu ho. V druhé ruce mám vždy novou malou houbičku na nádobí (malá houbička, co jich je v balíčku 10ks za cca 19,- Kč - vždy mám jednu na jedno koupání, pak vyhodím) a na té houbičce už rozmydlený šampon pro štěňata. Tou jemnou stranou houbičky lehce “vydrbu” skiníčka po celém těle (zádíčka, boky, bříško) kromě hlavy. Celé to trvá max. 15 - 20 vteřin. Zase přidržím ouška u hlavy a dokonale spláchnu mydlinky. Hlavu pak beru opatrně rohem houbičky, tváře jdou hezky, i mezi očíčkama a zase - oplachuji s ouškama přitlačenýma k hlavě.
Celá procedura koupání trvá maximálně 2 minutky a skiník je po dokonalém opláchnutí osušen v první plínce - bavlněné. Pak hned do druhé plínky, kde dosuším do sucha, vytřu ouška, co to jde… Prostě vše vytřu do plínky a pak skiníka “zmastím” panenským olivovým nebo kokosovým nebo jojobovým olejem. Klouže mezi prsty, ale jak je mastný všude, beru další bavlněnou plínku a vytřu přebytečnou mastnotu do ní. Skiníček je během cca 5 - 10 minut komplet čisťounký. Houbičkou odstraním staré šupinky kůže, následným sušením do plen zbytek šupinek a po mazání taktéž, a po proceduře (cca 1-2hodiny) není znát, že by byl mastný nebo podobně. Takto to stačí jednou za 4-6 týdnů (někdy i za delší dobu, jak je třeba). Některý skiník je čuňátko, některý je čistotný - to je “kus od kusu”:-)
Vždy po koupání mají čistě nastláno, a vyhřáté pelíšky z topení  :-) To milují Hermínek má rád polštářek z pohankových slupek - nahřátý také na topení - udržuje teplo a kupodivu ho nežere. Ale má ho jen po koupání - na chvilku, dokud hřeje Ale jistě to přežijí i bez toho - to jen panička nevěděla, co roupama “
Hambatý si asi nedá pokoj, dokud nevyzkouší všechny nemoci. Minulý týden si vybral nafouklé břicho. Krmení dostával jako vždycky a stejné s Fionkou a přesto, když je jeden večer čistila, vypadal tak nějak větší a nechtělo se mu moc chodit. Když jsem ho podrobila důkladnější prohlídce, ukázalo se, že má břicho nafouklé jak balón. Zasedla jsem k internetu, kde všude psali “tympanie, život ohrožující, okamžitě k veterináři”. Ovšem po večerech seženu maximálně veterináře- pejskaře a kočičkaře. Zavolal jsem kamarádce veterinářce přes velká zvířata, s myšlenkou, že morče patří spíš ke kravám než ke psům. Ale řekla mi, že k morčatům bohužel neporadí, ať ho pozoruju. Tak jsem ho pustila do předsíně a alespoň se ujistila, že dělá bobky, takže není nikde neprůchodně ucpaný. A pak jsem dostala asi spásný nápad - vzpomněla jsem si, že malým dětem se dává odvar z fenyklu, když je bolí břicho. Tak jsem hned vyrazila do obchodu, udělala silný výluh a nacpala Hambatýmu stříkačkou postupně pět mililtrů do tlamy. Vůbec mu to nechutnalo, šermoval packama, snažil se to plivat, ale nedala jsem se. Za dvě hodiny začaly za halasného zvukového doprovodu “odcházet větry”. A ráno byl Hambatý mrzutý, pořád ne moc běhavý, ale splasklý. Na dva dny jsem mu nasadila dietu seno-voda, kterou držela pro jistotu i manželka. Třetí den už řvali jak tygři, že chtějí i něco víc. Tak jsem přidala granule a teď už zas žereme i zeleninu. Při první mrkvi tak skákali radostí, a tak slastně vrkali, že jsem jim to až záviděla - taky bych chtěla takhle milovat zeleninu.:)
Na celé věci bylo zajímavé, že Fionka pochopila, že je Hambatýmu zle a úplně vynechala běžné handrkování o místo u jesliček, o právo přednostního vstupu do domečku a dokonce mu i přenechala hamaku. Dokonce si na ni za ním přišla lehnout, ale jen na kraj, neodstrkovala ho jako obvykle ze středu. Tohle Hambatý neuměl, když byla Fionka po operaci, chtěl ji prohánět jako vždycky. Chlapi…
Návštěva včera udělala moc pěknou fotku Hambatýho - chudák byl tak otřesen svým naaranžováním, že se celou dobu ani nehnul. Ono se mu asi ani nechtělo přijít na dně košíku o výhled nebo někam vyskakovat do neznámého území. Po návratu za manželkou do klece byl náležitě odměněn zelenou petrželkou. Návštěva má ale k dispozici dobré fotografické vybavení a slíbila příště udělat pár více profi fotek, to naštěstí Hambatý netuší.
Dosud byla hamaka využívána vždy jen jedním morčetem najednou. K výměnám dočasných majitelů docházelo, když se ten původní už opravdu potřeboval dojít najíst nebo napít. Jakmile slezl, neměl se většinou kam vrátit. Občas probíhaly i diskuze na téma „kdo tu teď bude sedět“, i když to nikdy nebyly tak vášnivé spory, jako když jde o jídlo. Nicméně minulý týden jsem je našla na hamace sedět svorně oba. Ale asi to pro ně není moc pohodlné, musí se jim tam špatně lézt, navzájem se pak rozhoupávají a nemají dost místa, aby si mohli pohodlně lehnout. Proto tam teď chodí jen při čištění klece, jak douklízím, jeden leze dolů.
Svorný hluboký spánek, ucho na uchu.
Úplně mi to vypadlo - slavil by 31. 12. 2011.:) Nicméně dárek už dostal dopředu - značně nákladnou mast Optimunne, to jediné, co mu opravdu pomáhá na jeho chronicky nemocné oko. Přejeme vše nejlepší, aby dokázal před ženou ubránit víc mrkví a paprik (zatím je to tak 2:1 pro manželku) a vždy plnou misku!
Bohužel jsem stále bez dobrého fotoaparátu. Proto jsem poslední pořízenou fotografii pojala jako umělecké dílo, protože originál je tak tmavý, že úplně přišel o atmosféru, o kterou jsem se chtěla podělit. Fotografii jsem udělala, když jsem přijela s Hambatým z poslední návštěvy veterináře - byli jsme pryč poměrně dlouho a po návratu jsem byla svědkem dojemné scény - Hambatý, který celou cestu zavile mlčel a trucoval, a Fionka, která při našem příchodu do pokoje vypadala jak siroteček, začali unisono kvíkat a jakmile byli spolu, dlouho se očuchávali, a pak zaujali úžasně něžnou polohu s hlavami přitisknutými u sebe. Nakonec tak i usnuli. Jsou opravdu bezvadní parťáci, na sebe vzájemně dost fixovaní, pokaždé nesou odloučení velmi špatně. Je to pěkné, jak čistý a opravdový cit z toho čiší, proto ta křišťálová srdíčka.:)
|
|
